To máme dnes ale krásně! Ráno mlha tak hustá, že by se dala krájet, nebo aspoň namazat na chleba, a když se teď přes den zvedla, konečně to vypadá na ten překrásný podzim, kterého jsme se během podzimních prázdnin úplně nedočkali. Nejlepší čas louskat všechny knížky s podzimní tematikou nebo aspoň nějaké pěkné dark academia nebo si prostě za dlouhých večerů udělat nějaký re-readingový maraton své oblíbené série.

Chtěla bych nicméně ale taky poukázat na fakt, že pokud by nasněžilo, nemělo by nás to překvapit, protože pomalu nastává čas, kdy mi vánoční dekorace úplně všude skoro už začínají připadat jako dobrý nápad. Před chvílí jsem to počítala a do Vánoc ode dneška zbývá 47 dní, tak mě trochu zachvátila panika, že to je UŽ JENOM 47 dní a jak to všechno stihnu. Na druhou stranu se už taky zhruba od června (!!!) těším, až vám tady v blogu konečně poreferuju o knize, na které jsem společně s Petrou Martiškovou a Adélou Stopkou usilovně pracovala celé léto.

Ola se svým loňským veleúspěšným adventním kalendářem v knize předala Petře krásně rozběhnutou štafetu a Petra se chopila štafetového kolíku s vervou sobě vlastní. V Zasněženém polibku rozehrála famózní vánoční romantický příběh, který vám zabrnká na nervy a taky vás rozesměje (vůbec nic vám samozřejmě nemůžu a ani nechci prozradit, ale doufám, že si na mě vzpomenete, až budete ty vtipné pasáže číst). Nejde v něm jenom o kouzelnou atmošku (i když v ledaskterém domě nebo prostoru, který hrdinové navštíví, to je samá girlanda a světýlka a všechno nynynky), ale hlavně o životy hlavních postav, které zvenku vypadají bezchybně a záviděníhodně, ale když se podíváte víc zblízka, odhalíte, že to není až taková hitparáda. Velkým tématem je taky dobročinnost a obecně páchání dobra, které jsou nejen součástí samotného příběhu, ale přenáší se z něj i ven do našeho světa. Na konci každé kapitoly na vás čeká dobrovýzva – takové nápady na všechny možné věci, které můžete udělat, abyste někomu zvedli náladu nebo mu zlepšili den. Někdy to je opravdu drobnost, jindy to vyžaduje trochu úsilí, ale společně s autorkou doufáme, že pokud se k její dobrovýzvě přidáte, bude svět zase o kousíček hezčí místo.

V Zasněženém polibku na vás kromě žůžo příběhu taky čekají naprosto žůžo ilustrace. Pokud už vás hnedka neodrovná obálka (Ta fólie!!! A hlavně ta Adélina ilustrace!), pevně věřím, že vás dorazí to, jak jsou všechny „zapečetěné“ kapitoly jakoby zabalené v balicím papíru (nyny), na němž postupně přibývají vánoční zvířátkové známky z dopisů a pohledů, které hlavní hrdinka dostává od své mámy z celého světa (ultra nynynynynyny). Velmi, ale jen velmi těžko si vybírám, která je moje nejoblíbenější, spíš bych řekla, že bych asi snadno vybrala, jako které zvířátko se který den cítím. Například když jsme posílali knihu do tiskárny, rozhodně jsem souzněla s číslem 6. Dneska mám na práci spoustu čtení a oči, jako bych čučela do vysavače, tak bych řekla, že jsem číslo 4. Moc se těším, až si budete všichni ty obrázky prohlížet a budeme si juchat kolektivně. A to ani nemluvím o tom, jaké ilustrace na vás čekají, až ty obálky kapitol otevřete. Příběh se totiž neodehrává jenom mezi písmenky, ale taky na obrázcích. 😊Nechci spoilovat, ale musím vám říct, že se vám občas taky budou sbíhat sliny, protože vánoční sladkůstky a fancy pitíčka!

Uf, tak jsem vám konečně řekla všechno, co jsem měla na srdci už od léta. 😊 Moc doufám, že se vám Zasněžený polibek bude taky tak strašně líbit a otvírání kapitol a postupné čtení příběhu vám zpříjemní čekání na Ježíška.

Mějte se krásně a čtěte!

Adéla