Dnes bylo krásné ráno. Venku za oknem bylo absolutní ticho, pouze sněhové vločky dopadaly na zem. Nejdříve rychle tály, ale pak se udržely na autech a plotech, po chvíli už zůstávaly i na trávě – a nakonec i na dlažbě. Za několik minut bylo všechno kolem bílé.

Tak schválně, poznáte podle pozdravu, co právě čtu?

Dnešní blog zase nepíšu v kanceláři, což je u mě tak nějak skoro tradice. Kubulínské blogy publikujeme koncem týdne a tak nějak se rozumí samo sebou, že se ty blogy i PÍŠOU koncem týdne, protože dřív na ně vlastně jakože úplně není čas… Já mám ale právě koncem týdne trochu jiné (takové kudrnaté, blonďaté, skoro tříleté) zaměstnání...

Jak si užíváte léto a prázdniny a čtení u vody? Doufám, že hojně, že už jste všechny naše letní novinky s Maasovou v čele přelouskali a děláte si v knihovničce místo na pecky, co přijdou v září! Protože je na co se těšit, a navíc kdy jindy dohánět čtecí resty než v létě, žejoviďte!

Čauky mňauky kubulíni, pokud jste měli obavy, jestli vůbec vylezu z Tiché hory aka svého zasmrádlého překladatelského koutečku, kde jsem se už docela dlouho po večerech schovávala s Miou Corverovou a jejími kumpány, a nic nedbala prosebných psích očí, abych šla na procházku, špinavých oken, abych je umyla a vnesla do svého života nějaké to světlo a podobně...

Je vám horko? Mně teda veliké, ale co můžeme čekat v červenci, že ano? Navíc zrovna nesedím v naší báječně klimatizované kanceláři, ale v kavárně, kde si jednou za týden rozbiju pracovní tábor a detašované pracoviště a buším do klávesnice nebo čtu nebo obojí. Mají tady sice výborné kafe, ale klimatizace chybí. Ovšem za to kafe jsem ochotná jim to odpustit.

Tento týden byl v práci trochu podivný – je to tedy především tím, že jsem tu prakticky celý týden sám. Když jsem sem přišel poprvé, ještě jsem nic netušil, protože jsem většinou v redakci první. Ale když se pomalu blížila devátá a nikde nebyla ani noha, trochu jsem znervózněl...

Tak jsme v redakci zakopali válečnou sekeru, přestali se hádat o to, jestli si budeme ten který den hrát na Afriku nebo na Antarktidu, klimatické války ustaly… Což je jen a jen dobře, protože máme, jak už minulý týden psala Katka, i jiné starosti než jen stavět si na stole barikády z vydaných knih a hromádek korektur a ostřelovat se gumičkami do zblbnutí.

Já vám řeknu, když mi tvrdili, jak je léto v redakci divoká věc, protože se chystají všechny knížky na podzim, tak jsem jim tak úplně nevěřila. No, tak bude toho čtení trochu víc, bóže, říkala jsem si. Poučení z minipříběhu je: věřte (starším a) zkušenějším, mají pravdu. Knížek teď pro vás chystáme fakt záplavu.

Milí čtenáři, možná jste si všimli, že jsme si v posledních dvou týdnech dali tak trochu blogovací pauzu. Před čtrnácti dny to bylo z ryze praktického důvodu, jelikož jsme spolu se zbytkem celé naší firmy Albatros Media tužili kolektiv na teambuildingu na Seči...