Zdravíčko, zdravíčko, jak se daří? Abych začala obligátním meteorologickým okénkem, na které všichni čekáte a těšíte se: Michal jásá, já pláču, protože v posledním týdnu léto kamsi odešlo a ty větry a deště teda nic moc. Kde jsou moje třicítky? Vrátí se ještě? Jestli jste na mojí straně a radši byste ještě po velkých douškách nasávali vitamin D… neříkejte to před Michalem, který má na srdci dobro naší planety a vysvětlil by vám, že tady všichni shoříme a umřeme, takže jen ať je konečně zase „normální srpnové počasí“ a leje a fouká. A takhle my si tady žijeme.

Život je příběh v pohybu. Každý den ke svému příběhu něco přidáš, přepíšeš ho a nahlédneš ho z odlišného úhlu. Něco vymažeš. Vytrhneš stránky. A pak lituješ, že některé z nich nejdou vrátit zpátky. Den je příběh. Rok je příběh. Život je příběh. Ty jsi příběh.

Doufám, že si všichni užíváte echt letního počasí, ještě jste se neupekli a nespálili a máte dost času trávit poslední dny někde na koupališti, u rybníku, bazénu nebo u moře. Popravdě řečeno mě tohle počasí trochu trápí. Třeba zrovna včera. To jsem si tak vzal korekturu a začal pracovat venku na dece. Po minutě mi došlo, že jsem si zapomněl sluneční brýle, tak jsem si pro ně došel. Za chvíli jsem zase nutně potřeboval pití. Po dvaceti minutách jsem měl takový jemně divný pocit na zádech, asi jako když vám na ně někdo vysype žhavé uhlí – a jo, zapomněl jsem se namazat. Takže znova pro opalovací krém.

Nazdárek všem! Léto v plném proudu, dovolené v plném proudu, taky je kolem vás všechno chaos? Léto hrozně zbožňuju, ale zároveň taky netuším, kde mi hlava stojí, když se ty dny tak nějak roztříští, chvíli je někde pryč tenhle, chvíli onen, nikdo se nedá dohonit a všichni pracují tak nějak napůl a zároveň dvojnásobně. Já jsem právě přifrčela z jedné minidovolené a odjíždím hned zase na pár dnů do lesů na druhou, ale říkala jsem si, že vám tu v mezičase napíšu blogísek, abyste navzdory svátkům a volnu nestrádali. Protože pro nás je to léto, jak už víte, jedno fakt velké šílenství, kdy chystáme ty největší podzimní pecky.

Co se vám vybaví, když… No, předpokládám, že je úplně jedno, na co se vás dneska zeptám, protože se v tenhle den můžou vybavit akorát tak dvě slova: PRÁZDNINY nebo DOVOLENÁ.

Rtuť teploměru stoupá, venku je pěkný pařák, přežít se dá leda tak u bazénu a v práci svádíme boje o to, zda mít klimatizaci zapnutou, nebo vypnutou. Díky tomu, že Michal přichází do kanceláře jako první a s velkým předstihem, je místnost při příchodu ostatních dostatečně vychlazená, a tím pádem obyvatelná.

Když jsem se ráno podíval do kalendáře, uvědomil jsem si, že ty šťastnější z nás už za dva týdny čekají letní prázdniny (a ti úplně nejšťastnější už mají zkouškové, všechny testy a zkoušky dávno hotové a přibližně do konce září volno). No, nebudu vám nic nalhávat, docela jsem jim záviděl. Nicméně když nevyšel můj pokus vydávat se za studenta vysoké školy (kupodivu mě odhalili už u vrátnice a taktně mi naznačili, že pokud se rychle neotočím, zavolají příslušníky VB, či jak se jim dneska říká 😉), musel jsem se smířit s tím, že prostě vyrazím do práce a o dvouměsíčních prázdninách si můžu nechat jenom zdát. Ale abych byl na druhou stranu upřímný, vážně si dost užívám knihu, do které jsem se nedávno pustil.

Zdravíčko! Tak je tu zase pátek a s ním i další kubulínský blog, který tentokrát vyšel na mě. Doufám, že se máte překrásně. Já se raduju z toho, že je konečně tepleji, i když o jaro jsme teda letos definitivně přišli a je to rovnou ze zimy do léta. Už to ale bylo potřeba a úplně cítím, jak se mi v tomhle konečně přívětivějším počasí lépe žije a taky čte, knížky mi hned jdou víc od ruky, což je na letní záhul rozhodně potřeba.

Atmosféra v redakci houstne. Pomalu, ale jistě se dostáváme do období, kdy připravujeme hromadu knih na podzim, a tedy vlastně na HumbookFest a na Vánoce. Po zásuvkách všichni marně hledáme obraceč času (pořád nikde nic, ale jednou se třeba objeví, držte nám palce) a zároveň vyhlížíme, kam si vyrazíme v létě na dovolenou. Ve svém minulém blogu o Lásce a olivách jsem vás zavedla do Řecka a tentokrát bychom mohli společně vyrazit na výlet do Itálie.

Kdyby tomu tak náhodou bylo a stalo se vám to ve fiktivním světě Terezy Kučírkové, která vyhrála poslední kolo naší literární soutěže CooBoo hledá talent a které u nás už brzy vyjde kniha, mohli byste se zajít podívat do kavárny U Jedné náušnice, jestli ji tam náhodou někdo nepřinesl.