Poslední dny mám pocit, že zima už opravdu přestala předstírat, že je jen tak „symbolická“. Mrzne od rána do večera, ruce zebou i v kapsách a jediné místo, kde je člověku skutečně dobře, je doma pod dekou. Ideálně s hrnkem něčeho teplého a knihou, která vás vtáhne natolik, že zapomenete, kolik je venku stupňů pod nulou.

Podzim se nezadržitelně blíží (pro nás v redakci možná až neúprosně) a s ním i pořádná nálož knížek, které pro vás buď stále ještě chystáme, nebo jsme je už nachystali a tisknou se v tiskárně. A protože je nás teď v redakci už pět – Ahoj, Katko! –, znamená to, že každá z nás bude psát blog jednou za pět týdnů. Což je docela malá frekvence vzhledem k tomu, kolik knížek mám jen já na říjen a listopad. Proto jsem se rozhodla, že tenhle svůj blog zasvětím hned dvěma říjnovým kráskám.

Na psaní dnešního blogu jsem se moc těšila. Minulý týden mě Adéla poprosila, abychom se prohodily, protože chtěla psát o Nočních ptáčatech, která vycházejí už v únoru, a to s opravdu luxusní obálkou. A protože já jsem se s vámi chtěla podělit o dojmy z Prokletých královen, které si budete moct vzít do ruky až koncem března, dávalo to smysl.